Na konci roku 2020 se Asociace animovaného filmu (ASAF) zeptala provozovatelů českých kin, filmových distributorů i provozovatelů online filmových portálů na to, co podle nich českému animovanému filmu schází, aby byl u diváků stejně úspěšný jako snímky vzniklé v zahraniční produkci. Animované filmy každoročně přivedou do kin velké množství diváků a některé patří z hlediska návštěvnosti nejúspěšnějším titulům. České animované snímky jsou však v současnosti v kinech spíše ojedinělou událostí a zájem diváků o ně je ve srovnání se zahraniční animovanou produkcí, ale i s mnohými českými hranými filmy menší.
Martin Kotík, předseda ASAF, cíl tohoto šetření upřesňuje slovy: „Pomocí tohoto průzkumu chceme odhalit klíčové trendy, slabiny i příležitosti české animované filmové produkce nabízené divákům v našich kinech a na on-line platformách. A to z pohledu těch, kteří jsou v přímém a každodenním kontaktu s diváky a díky tomu znají jejich preference a reakce. Právě z jejich zkušeností chceme získat pro nás důležité informace o pozici a možnostech české animované tvorby. Naše otázky proto směřovaly především k charakteru animovaných filmů, o který je v ČR největší divácký zájem a který především potřebuje zvýšenou pozornost a podporu.“
Výchozí hypotéza šetření byla stanovena takto: Podíl zahraniční animované tvorby v českých kinech dosahuje každoročně více než 20% divácké návštěvnosti. Oproti tomu česká animovaná tvorba je zastoupena za posledních deset let ve výši 1,5% z celkového počtu diváků. Je zřejmé, že podíl české animované tvorby v kinodistribuci je v rámci tohoto žánru i v rámci celkových výsledků výrazně nízký a to i při srovnání s výsledky zahraniční animované konkurence tak i české hrané tvorby. Z toho lze usuzovat především to, že má tato kinematografická oblast významný potenciál růstu, který dosud producenti ani tvůrci příliš nevyužívají.
Z průzkumu vyplynula řada zajímavých informací. Provozovatelé kin by přivítali větší nabídku českých animovaných filmů, které jako celek hodnotí průměrnou známkou dobře, ale neuvádí vyloženě záporná stanoviska. Z odpovědí je také zřetelné, že český animovaný film má potenciál konkurovat zahraničním titulům a má prostor navyšovat svůj podíl na programové nabídce kin. Silnou stránkou českého animovaného filmu podle dotazovaných jsou jeho tvůrci: výtvarníci, animátoři, režiséři a scénáristé. Slabou stránku přidělili filmové produkci, která je podfinancovaná, nižší hodnocení mají producenti (výroba filmu), ale i dramaturgové (vývoj filmu). Provozovatelé kin by přivítali animované filmy vycházející z českého prostředí, ale zároveň upozorňují na uzavřenost českého animovaného filmu a skutečnost, že se málo inspiruje v zahraničí. Ukazuje se i to, že slabinou českého animovaného filmu je producentská a distribuční podpora při uvedení filmů do kin, tedy marketing. Což opět souvisí s jeho podfinancováním.
Filmoví producenti začínají v posledních letech intenzivněji vnímat a využívat příležitosti, které se jim v oblasti celovečerních animovaných filmů nabízejí. Mnozí se zapojují do koprodukčních projektů, získávají partnery pro vlastní projekty a v neposlední řadě nabírají i nové zkušenosti. Bohužel většímu rozvoji a jistotě stále chybí především výrazná finanční podpora, která by potenciál a aktivity řady subjektů zapojených do realizace animovaných projektů využila jako strategickou součást inovativního průmyslu s velkým proexportním významem. Díky iniciativě producentů a podpoře Státního fondu kinematografie je zde přesto řada připravovaných celovečerních filmů, které v tomto roce či následujících letech aspoň částečně uspokojí poptávku. Do kin se například v blízké době chystá řada celovečerních animovaných filmů, mezi něž patří Myši patří do nebe (režie Denisa Grimmová a Jan Bubeníček), Moje slunce Maad (režie Michaela Pavlátová) a Barevný sen (režie Jan Balej).
V různě pokročilém stupni realizace jsou mnohé další snímky jako například Perla (režie Martin Kotík), Rosa & Dara a jejich velké letní dobrodružství (režie Martin Duda), Babu v nočním městě (režie Petr Vodička), Tonda, Slávka a Génius (režie Filip Pošivač), Život k sežrání (režie Kristina Dufková) nebo Pyšná princezna (režie Radek Beran). V minoritní koprodukci se pak čeští producenti zapojují do řady mezinárodních projektů, kde mezi nejvýraznější připravované filmy patří Přes hranici (režie Florence Miailhe), O nepotřebných věcech a lidech (režie David Súkup, Martin Smatana, Leon Vidmar, Jean-Claude Rozec) či Srdce věže (režie Peter Budinský).