Pavel Kopp: Řídím se heslem "The sky is the limit" • Moviola

Kameraman Pavel Kopp natáčí více než 21 let a tento rok v září se dostal do kin jeho celovečerní debut – film Princezna zakletá v čase. My jsme Pavla Koppa vyzpovídali, jaké bylo natáčení a jaký je jeho osobitý styl.

Film Princezna zakletá v čase je vaším celovečerním debutem. Jak jste reagoval, když jste byl osloven s nabídkou postu hlavního kameramana? Splnilo natáčení vaše očekávání?

Byl jsem velice mile překvapen za důvěru, kterou do mě Petr Kubík vložil. Natáčíme spolu reklamy hodně let, takže se perfektně známe a jak říkajíc, jedeme na stejné vlně. A přece jenom celovečerní film byl mezník ke kterému jsem směřoval celý svůj život. Byl to rok tvrdé práce a odříkání. Ale o to více mě těší, jak si film vede a jaké má hodnocení. Prostě tvrdá dřina se vždy vyplatí.

Stalo se Vám během natáčení něco, na co rád či nerad vzpomínáte?

Do všeho, co v životě dělám, jdu po hlavě a na tři sta procent. To má za následek někdy dost riskantní situace, ale v nich se přesně cítím jako ryba ve vodě. Kvůli skvělému záběru se nechám pověsit ze skály, lehnu do bahna, vylezu na strom. Je mi to úplně jedno. Natáčení Princezny zakleté v čase bylo hodně extrémní a já jsem si to maximálně užil. Jistou dávku adrenalinu prostě k svému maximálnímu výkonu potřebuji.

Při scéně, kdy princezna padá ze skály, jsem potřeboval udělat skvělý záběr zespod. Kaskadérka, která zastupovala hlavní herečku Natálii Germani zůstala viset za kořen stromu pět metrů nade mnou, avšak veškeré kamení, hlína, rekvizity padaly mým směrem.

Helmu jsem sice měl, ale dva šípy se mi zabodly do zad. Rány naštěstí nebyly hluboké a byl jsem hned ošetřen zdravotníky.

Natáčení kaskadérských scén filmu Princezna zakletá v čase | © David Pařík

Mnoho kameramanů má svůj osobitý styl. Jaký je ten Váš?

Já točím už přes 21 let a myslím, že jsem se našel ve vytváření atmosfér. Používání ohňů, kouře. Zbožňuju ponuré a temné prostředí. Hodně si hraju se svícením. To můžete například vidět při finální scéně Princezny zakleté v čase, kdy jsme zvolili jakýsi „noční rituál“ namísto klasické denní veselky. Tato scéna byla obrovská a byla nasvícená jedním velkým zdrojem, který simuloval měsíční svit. Všechno ostatní byl oheň a kouř.

Natáčení finální scény filmu Princezna zakletá v čase | © David Pařík

Jak moc ovlivňuje váš vklad do filmu režisér?

Režisér si to samo sebou všechno řídí. Ale já mu nabízím atmosféry, které budou nejlépe sedět účelu jednotlivým scénám. Nejen svícením, ale pohyby kamery, velikostí záběrů, a tak dále. Také velice úzce spolupracuji s architektem. Režisér je pro mne parťák, s kterým to vše musíme zrealizovat, a oba chceme, aby to bylo co nejlepší. Konflikty samozřejmě jsou, ale jsou v rámci celistvého kreativního procesu.

V mládí jste studoval Vysokou školu finanční a správní, co vás vedlo k tomu, začít se věnovat filmu?

Já jsem blbnul s kamerou od svých patnácti let, takže moje představa o tom, co v životě budu dělat, byla jasná. Na FAMU mě ale nevzali a já jsem si chtěl prodloužit mládí o dalších pět let. Tak jsem zvolil vystudovat finance. To se hodí znát ve všech oborech.

Mě nic moc v životě nezastaví a co si umanu, to bude. Takže do pár měsíců jsem zároveň se školou točil filmy a videoklipy s „famáky“. Také jsem založil filmové studio v Ostravě. Řídím se heslem „The sky is the limit“ 🙂.

Letos jste působil jako hlavní kameraman u nového filmu Jako letní sníh režiséra Lubomíra Hlavsy. Jak pro Vás bylo přínosné natáčení snímku podle skutečných událostí?

K tomuto úžasnému projektu jsem se dostal díky Princezně zakleté v čase. Režisér Lubomír Hlavsa viděl na mém Facebooku trailer a okamžitě mi volal, že podobnou atmosféru by potřeboval vytvořit ve svém filmu, avšak diametrálně odlišném.
Film Jako letní sníh je dokudrama, takže musí vše sedět. Hodně nocí jsem studoval obrazy Rembrandta, abych co nejlépe dokázal vytvořit stejný šerosvit, jaký má na svých obrazech. Až zhlédnete film, pochopíte proč.

Vaším snem bylo mít vlastní televizní seriál. Tento sen se vám splnil v podobě seriálu Po hlavě, který jste natáčel pro televizi Prima. Jaké to pro vás bylo, když jste neměl žádné předešlé zkušenosti se seriálem?

To byla taky skvělá zkušenost. Vymyslel jsem námět toho seriálu a pak jsem ho přehodil na kamaráda a producenta Martina Bartáka, který ho i režíroval. Zase úplně jiná. Je to takový maraton. Za 16 dní jsme natočili deset dílů, každý má 25 minut. Tam nemáte čas řešit detaily, prostě se jede a vy musíte natočit nespočet scén za den a přes to nejede vlak. Tomu se přizpůsobuje styl natáčení, svícení a podobně. Styl práce je úplně jiný než u filmu.

Máte v plánu nějaké další projekty? Čeho se můžeme od Vás dočkat?

Mám obrovské plány! Další celovečerní filmy, které jsou již ve vývoji. Také reklamy a artové filmečky na festivaly po celém světě. No, je toho opravdu hodně a určitě se mají diváci na co těšit.